Změny v interiéru dokáží ovlivnit i náš život. Tak se na to dívám od doby, kdy jsem se poprvé setkala s TAJEMSTVÍM.
Osobní zážitek, který mě ovlivnil natolik, že jsem se rozhodla se o interiérech dozvědět co nejvíc. Nasměroval mě na budoucí profesi.
Můj život tehdy probíhal hodně pracovně. Snažila jsem se splnit svoji představu o tom, co má zvládat žena – postarat se o manžela a 3 syny tím, že vařím, obstarávám nákupy a úklid domácnosti, peru, chodím na 10 hodin do práce a ještě zahrádka. To mi dokázalo plně vytížit na 24 hodin denně. Přála jsem si, aby moje rodina fungovala co nejlépe, nějak to nestačilo.
Až když se můj život přes všechnu mojí snahu začal rozpadat, jsem se zastavila. Popadaly životní jistoty – práce, finanční příjem, osobní, přátelské a rodinné vztahy, zdraví. Zmizelo pěkně všechno najednou. Bylo to FUČ, moje písková bábovka se rozpadla.
Najednou jsem žila jen s dětmi v malém starém venkovském domečku. A protože jsem přišla i o práci, měla jsem spoustu, spoustu času. Do rukou se mi dostala knížka – Günther Sator – Feng-šuej Harmonické bydlení s rostlinami.
Pamatuju si to dodnes. Věnovala se rostlinám, z menší části ale také rozebírala chyby při vybavení bytů včetně jejich důsledků v osobním životě. Ukazovala, jak vyřešit jednoduchými prostředky tyto chyby a slibovala změny i v samotném životě lidí a odstranění jejich menších i větších problémů.
Při jejím čtení jsem se kolem sebe – doma – pořádně rozhlédla. Jednu z chyb popsaných v knížce, jsem viděla i ve svém domově. A zažívala jsem přesně to, o čem jsem četla. Moc radosti v tom nebylo. Spíš strach, jak se o sebe a děti dokážu postarat. Přišlo i uvědomění, že v mém životě byla samá práce a povinnosti už dlouhodobě.
Přestože jednoduchým prostředkům příliš nevěřím, rozhodla jsem se návody z knížky vyzkoušet.
Tehdy jsem měla ve svém domku staré věci objevené na půdách – všechny zdi byly bílé, bílé obklady a dlažba, tmavý nábytek, okna a dveře. Všechno vybavení kolem nás byly barvy a vybavení zimy a něčeho starého. Času, který už odplynul a nové možnosti moc nenabízí. Odpovídalo to přesně tomu, jak jsem svůj tehdejší život vnímala.
Knížka byla srozumitelná, návody jednoduché, vhodné pro jakékoliv prostředí u nás.
Nevěděla jsem, jestli změny interiéru skutečně přinesou i změny v osobním životě. Jen mi bylo jasné, že chci, aby můj domek vypadal jinak. Vůbec nejjednodušší změna je nově vymalovat – a tak k nám přišlo s barvami na stěnách jaro. Neměla jsem moc peněz. Ani jsem přesně nevěděla, jaké barvy chci použít a nedokázala bych v té době někomu rychle říct, jakým způsobem mi má vymalovat.
Celý dům jsem malovala postupně sama. Míchala jsem si barvy, experimentovala s jejich sytostí, s barevnými kombinacemi (hlavně v dětských pokojících) nebo doplňovala na stěny rostlinné motivy. Objevovala některá pravidla použití barev. Prakticky zjišťovala, že chybami se člověk učí. Bylo mi jedno, že moje práce není dokonalá. Uvědomovala jsem si postupnou změnu atmosféry v místnostech.
Pak přišel na řadu nábytek, okna a dveře. Některé věci se odvezly, část jsem darovala a řadu jsem jich předělávala. Z oken a dřevěného nábytku jsem obrušovala tmavý nátěr a měnila ho na světlý přírodní odstín, ušila si nové závěsy, pracovala s maltou a štukem. Opravila omítku na fasádě, doplnila rostliny v domku i na minizahrádce před domkem.
Moc mi to bavilo a byla to práce, která mi dávala smysl. Její výsledek byl dlouhodobě vidět, byl nepřehlédnutelný.
Měnil se i můj život.
Do 3 měsíců se objevil ZÁZRAK, tak jsem se na to dívala. Nový, dostatečný zdroj financí bez velkého nároku na čas (20 hod měsíčně). Do roka navíc malá garsonka v Plzni, vztahy se postupně narovnaly.
Přestala jsem také hledat zaměstnání. Žádnému jsem nedokázala vyhovět, jen jsem vždy slyšela, v čem jsem nedostatečná. Chtěla jsem se naučit o interiérech víc a předat to dál. Začínala jsem věřit, že moje osobní zkušenost a znalosti mohou inspirovat, případně pomáhat i ostatním.
Byl to začátek dlouhodobého vzdělávání a později i práce interiérové designérky. Finanční zdroj vydržel do doby, než jsem dokončila studium. Pak zmizel.
Celé období bylo počátkem mé samostatnosti, schopnosti stát na vlastních nohou. Uvědomění si, co jsem schopná sama zvládnout. Uvědomění, že život není jen práce, rodina a plnění představ druhých. Že může být daleko pestřejší a tvořivý, že mu můžu dát cíl.
Pouť k SOBĚ nemusí být jen do Santiaga de Compostela
Cesta nebyla jen jednoduchá. Pokud si uděláte nové webové stránky s nabídkou služby neznamená to, že se o Vás klienti začnou přetahovat. Ale vždy je možné najít cestu, jak a kudy jít, co dalšího se učit.
Na začátku jsem asi rok a půl souběžně s návrhy prodávala převážně italský designový nábytek na výstavách za provizi. Měla jsem tak kontakt s celým oborem, učila jsem se poznat kvalitu nábytku – jak návrhu, tak provedení.
Někdy jsem měla pocit, že jsem jako had, co se zakusuje do vlastního ocasu. Prodávala jsem nábytek za statisíce, ale neměla jsem na lístek MHD. Tak šla po výstavách z centra města do svého bytu v lodičkách pěšky.
Postupně se to zlepšovalo. Jak návrhy, tak prodeje na výstavách. Navíc jsem měla opravdu štěstí na zákazníky, se všemi mi bylo dobře. Svým způsobem stačilo být pozorný posluchač a snažit se pro ně najít nejvhodnější řešení. Dřívější škola mi v tom hodně pomohla.
Na poslední výstavě jsem prodala nábytek za 750 000 Kč asi za 1 hodinu. Regionální maličká výstava nábytku v Karlových Varech. Byl to zvláštní pocit, jako zkouška nebo maturita. Všechno, co se naučíte, musíte soustředěně využít v té chvíli. A zase to bylo FUČ, další písková bábovka se rozpadla.
Dnes vidím, jak málo jsem toho tehdy věděla, kolik jsem dělala chyb, ale také jak mi to bavilo.
Takové pousmání s časovým odstupem sama nad sebou.
A cesta pokračovala dál. Tentokrát přes objevování v jednotlivých návrzích.
Návrh pro paní učitelku angličtiny mi naučil, že je důležité, aby Váš interiér – DOMOV – uměl mluvit. Aby nebyl jen funkční a hezký, ale aby byl opravdu autentický. Aby odpovídal Vaší duši.
Návrh pro studentku v Praze mi naučil, jak pracovat ve vrstvách a tvořit 7krásný byt. Jak ho propojit se zahradou, i když žádnou zahradu nemáte. A další návrhy zase něco jiného. Třeba mi pomohly uvědomit si chyby, které dělám, nebo jakou schopnost potřebuji více rozvinout.
Občas jdu sama a jindy ve skupině. Dávám si i odpočinek a věnuji se jiným věcem.
To je úplně v pořádku, vím, že ještě nejsem na konci. Věřím, že na začátek mojí cesty a cesty mých dětí mi tehdy dostaly první úpravy našeho bydlení. A knížka, která rozšířila můj tehdejší pohled na možnosti našeho společného světa. Každý z nás může objevovat svůj potenciál.
Nevím, jestli to byla náhoda, nebo je to všeobecné pravidlo. V každém případě věřím, že vědomě vytvořený interiér posouvá Váš život jinam – k lepšímu. Našla jsem určité vysvětlení. Vychází z předpokladu, že každý prostor – i náš byt – je v podstatě atraktorové pole, které působí obdobně jako přijímač. A to, co přijímá a přitahuje, záleží na jeho uspořádání. Že působí trvale, ať už si to uvědomujeme nebo ne.
Na cestě svého života stále jsem. Mezitím jsem se 2x přestěhovala a můj domov se občas drobně změní. Je stále víc přirozený a divočejší, tak, jak si stále víc uvědomuji, kdo vlastně jsem. A poznávám víc lidi okolo sebe. Dokážu se na ně dívat s větším nadhledem a porozuměním.
Jaké máte Vy zkušenosti s tvořením svého domova?
Také věříte, že Vás ovlivňuje a máte představu v čem?
Dnes se na to dívám asi takto:
- Atmosféra našeho prostoru ovlivňuje naši náladu. A to tím více, čím déle v něm jsme.
- Půdorysné řešení a rozdělení osobních hranic zase naše vztahy a vzájemné chování. Špatné uspořádání vytváří zbytečný stres a z toho plyne celá řada nedopatření mezi těmi, kdo v něm bydlí.
- Když v interiéru chybí náš osobní obsah, převažují pak pocity divného prázdna. Něco tomu stále chybí.
- V učení Feng šuej se říká, že místo souvisí i s časem. Že do něj skutky a události zapisujeme ve vrstvách jako do letokruhu stromů. Že si pamatuje každé naše laskavé slovo i každou nevyřešenou hádku. Stejně tak, že s každou úpravou že můžeme ovlivnit cestu a podmínky našeho života.
A zítra může být můj pohled už zase trošku jiný. Vidíme to stejně?
Pro Vás, kteří se chcete věnovat svým domovům víc, jsem začala nově připravovat program. Je o „Domově, který budeme všichni milovat“.
Výsledek je pak místo – domov – hnízdo, na které se můžete bezvýhradně spolehnout, které Vás podpoří a pomůže Vám znovu nabrat síly. Budu moc ráda, pokud v nějaké podobě osloví i Vás.
Láká vás něco podobného?
Pokud ano, ozvěte se, díky.
Pěkné dny
Přihlaste se nezávazně k odběru novinek